Jaký byl rok 2K17 ?

Ahoj všichni,

dneska je poslední den roku 2017 a jelikož jsem Vám celý rok ukazovala spíš jen samé jídlo a nic z osobního života a v posledních měsících už ani to ne, tak jsem se rozhodla, že se s Vámi podělím o to, jaký pro mě tento rok byl, co všechno se u mě změnilo a co chystám do příštího roku.

Začnu tím, že tento rok, jako asi pro většinu lidí, nebyl zrovna nejlepší. Spíš byl jeden z nejhorších, jaký jsem kdy zažila.

V květnu nás po těžké nemoci opustila naše milovaná fenka bernského salašnického psa Nelly, která měla 8 let, takže ještě před sebou mohla mít mnoho let života. Na břichu se ji udělala nějaká bulka, začala mít problémy s dýcháním a začala zvracet. Byli jsme s ní u veterináře, který nás poslal do Opavy do psí nemocnice, kde Nelly podstoupila operaci. Po operaci se ale její stav vůbec nezlepšil. Přestala jíst a pít a začala být hrozně slabá, dokonce přestala i chodit. Přesto se nevzdávala, stále bojovala, ale bohužel svůj boj prohrála. Leukémie nad ní zvítězila…

Další šok byl, když mamka měla autonehodu, kterou nezavinila, ale všechny následky odnesla samozřejmě ona. Ono to tak bývá vlastně vždy, že když někoho zraníš, tak sám většinou vyvázneš bez nějakého většího úrazů jen s pár škrábanci na těle. Je to nespravedlivé, ale je to tak. Mamka si v nemocnici poležela skoro 3 týdny a doma pak další dva měsíce. Naštěstí už je teď všechno v pořádku a doufám, že už se tohle nebude nikdy opakovat.

Každý, kdo sedne za volant, by si měl uvědomit, že auto není hračka a že při „machrování“ za volantem nebo šílenou jízdou může ohrozit život kohokoliv z nás! Tak pokud máte zapotřebí jezdit jako dobytek, tak si běžte jezdit někam na pole nebo do lesa, kde nejsou další lidi a kde zraníte možná tak jenom sebe. To bude to nejlepší, co pro bezpečí ostatních můžete udělat.

No a teď už asi radši začnu těmi příjemnějšími věcmi, které se v tomto roce udály.

Začnu u toho, že jsem si na začátku roku konečně našla práci, o které se mi nikdy ani nezdálo.

Ono to možná vyznělo, že jsem se dlouho pokoušela něco najít a nic jsem najít nemohla, ale není to tak. Myslela jsem to tak, že jsem se po škole konečně rozhodla, co bych chtěla dělat a dostala jsem k tomu příležitost. Má práce mi konečně otevřela oči a já jsem neskutečně vděčná za to, že je to v tak mladém věku. Nebudu tady zmiňovat, co dělám. Je to moje osobní věc a myslím si, že Vás to nemusí zajímat, protože to nějak nesouvisí s tím, co Vám ukazuji na instagramu nebo tady na blogu. Kdo mě zná, tak to samozřejmě ví a kdo ne, tak má prozatím smůlu.

Ještě se s Vámi podělím o to, jak to probíhalo, než jsem tady nastoupila…

Mé plány na začátku roku byly úplně jiné. Chtěla jsem odletět do Anglie jako au-pair. Táhlo mě to tam už od střední. Na internetu jsem si našla rodinu, se kterou jsem se spojila a domluvila, že k nim pojedu zhruba na 4 měsíce. Byli jsme na všem do detailu domluveni, já už měla sbalený kufr, koupenou letenku, byla jsem rozloučená s rodinou a přáteli a Kuba mě měl vézt na letiště.

Jenže den před odletem se to stalo.

Zazvonil mi telefon a dozvěděla jsem se, že jsem byla přijata do práce, kde jsem asi před týdnem byla na pohovor. Byl to skupinový pohovor, který měl 2 kola, kde bylo zhruba nějakých 10 lidí. (Už si to číslo nepamatuji přesně.) A bylo mi oznámeno, že by mě chtěli do svého týmu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Musela jsem udělat těžké rozhodnutí. Odletět do Anglie a udělat to, co jsem chtěla udělat už dávno nebo nastoupit do práce, kde jsem ani nevěřila, že bych se někdy dostala?

Neměla jsem moc času na rozmýšlení, zhruba pár hodin a to u mě není zvykem, abych takovou těžkou a zásadní věc vyřešila tak rychle. Vše si vždy potřebuji důkladně promyslet. Čas utíkal a já se musela rozhodnout. A jak myslíte, že to dopadlo?

Nakonec jsem se rozhodla pro to, že zůstanu tady. Při rozhodování mě ovlivnilo i to, že jsem si neuměla představit, že bych tak dlouhou dobu neviděla Kubu a taky to, že by se taková pracovní nabídka nemusela opakovat. Zrušila jsem tedy den před odletem svůj „výlet“ do Anglie a zůstala tady. Ten den se mi všechno změnilo o 360 stupňů. A musím říct, že jsem ráda za to, jak jsem se rozhodla a rozhodně ničeho nelituji a do Anglie se stejně jednou podívám.

A další věc, se kterou se s Vámi chci podělit je, že jsem si konečně udělala kurz Poradce pro výživu. Stravě se věnuji už dlouho a chtěla jsem si rozšířit své znalosti a naučit se správně dělat jídelníčky. Tenhle obor mě baví a ráda se zde učím novým věcem. Kurz jsem si dělala v Ostravě, kde jsem měla 120 vyučovacích hodin. Jezdila jsem tam 2x týdně vždy v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne. Od září až teď do půlky prosince, kdy jsem měla zkoušky, které jsem úspěšně zvládla. Bylo to pro mě hodně náročné, hlavně časově.

Musela jsem to skloubit s prací, rodinou, Kubou, brigádou a dalšími činnostmi. Měla jsem toho fakt hodně a nezbýval mi žádný čas na sebe a dokonce jsem letos neměla ani žádnou dovolenou. Maximálně volný víkend, ale to bylo naposledy o prázdninách. Jo a ještě v září, kdy jsme si s Kubou udělali výlet do Čech.

Konečně jsem si uvědomila, že bohužel nemůžu dělat vše i kdybych chtěla. Musím si umět i odpočinout, udělat čas na sebe, na rodinu a taky hlavně na Kubu. Letos jsem tohle všechno neskutečně zanedbávala a od příštího roku to chci změnit.

Začala jsem u toho, že jsem se rozhodla ukončit veškeré své brigády. Kde spadala spolupráce s OC Breda & Weinstein v Opavě, kde jsem pracovala více jak 3 roky jako hosteska. Další spolupráce souvisí s prodejem pyrotechniky, kde jsem měla 3 roky na starost prodej pyrotechniky a celkový chod stánku v obchodním centru. Letos jsem si to ještě taky vzala samozřejmě na starost, abych toho náhodou neměla málo, ale dnešním dnem tato spolupráce končí.

A od příštího roku budu mít konečně více času, budu se věnovat práci a svým blízkým a taky samozřejmě Vám, protože mě štve, že jsem teď nebyla moc aktivní na sociálních sítích. Do příštího roku pro Vás něco chystám, ale to Vám ještě nebudu prozrazovat. To by bylo zase na hodně dlouhý článek a to už by se Vám určitě nechtělo číst. 😁

Tak doufám, že jste to pochopili a že to bylo srozumitelné. Děkuji Vám za Váš čas, který jste věnovali čtení a doufám, že se Vám článek líbil. V tomhle článku není úplně všechno, co jsem tento rok zažila, ale je tam to nejdůležitější. Kdybych tady měla psát úplně všechno, tak by to bylo na knihu.😁📖

Mějte se hezky a příští rok si splňte všechny své sny!🎊